Anglie 2009

Náš první den v cizině - jsme v Bruselu, hlavním městě Belgie a také centra dění EU. Překvapil nás nepořádek ve městě a v metru. A také pohoda, s jakou tam přistupují ke všemu dění. Příkladem bylo koupení lístků na metro, aby se naše rozsáhlá skoro 50-ti člená skupina dostala z místa pod Atomiem do centra Bruselu k Muzeu čokolády a k soše čurajícího chlapečka. Po celé trase a to jsme dvakrát vystoupili, nebylo možné najít člověka, který by nám prodal lístek na metro. Automaty byly jen na drobné a nikde nikdo a dle rady, že nám to prodají na té další stanici, jsme dojeli bez lístků až do centra. Metro v Bruselu je narozdíl od pražského jinak dekorované, což se můžete podívat na fotkách. Brusel ode mne osobně dostal z 10 bodů 5. Neurazil, ale ani nenadchnul. Snad jen Atomium samo o sobě vzbuzuje to ááá, když jej vidíte. Ale pokud jste stáli někdy pod Eiffelovou věží v Paříži, nenadchne vás ani toto. Protože fotek je spousta a zde se hůře zobrazují, budou k vidění na www.zsbreznice-anglie2009.rajce.net. Na fotkách uvidíte náš přesun metrem, známou bruselskou katedrálu, sošku čurajícího chlapečka a holčičky - ikony Bruselu, muzeum čokolády a uličky a hlavní náměstí v centru Bruselu. Mějte prosím trpělivost s dalšími příspěvky, momentálně je trochu hektické období, dle časových možností doplním další fotky s komentářem. J.D.

Den druhý - cesta do Anglie z Francie a první den v Yorku

Ráno se nám nechtělo moc vstávat, být v 5.hodin v autobusu se zbalenými kufry se zdálo den před tím jako nadlidský výkon. Ale nikdo nezaspal ( přestože jsme jedno osazenstvo trochu vyplašili a ti dotiční v chaosu a zděšení skoro vyskočili z F1 v pyžamech :-) ). Škoda jen, že tyto drobnůstky jsem nefotila ... ale to člověk vždy zhodnotí až po chvíli. Před námi byla dlouhá 7-mi hodinová cesta k eurotunelu, odtud pod mořem na druhou stranu na pevninu Velké Británie. Kdo jste ještě nejel tunelem z Fr do VB vězte, že autobus společně s vámi najede do "vagónu" vlaku. Samozřejmě nájezdy a podobné věci jsou tam samozřejmostí a dopravní společnost je na tyto věci více než 100% připravena. Cesta vlakem trvá cca 35-40 minut. Pro srovnání trajektem trvá cesta dle situace na moři cca 1,5 hodiny. V tunelu vám maximálně zaléhají uši, můžete zůstat sedět v autobuse nebo se pohybovat v jeho okolí. Naše první zastávka na území Anglie byla snídaňová. Tím, že jsem odjížděli brzy a měli jsme určený čas na eurotunel, tak jsme si snídani dali hned blízko u moře na parkovišti u jedné benzíny. Jogurt, horký čaj nebo čokoláda a croissant všem přišel k chuti. Pak už se jelo a jelo, abychom se v čas dostali do Yorku. Města, kde jsme se večer měli ubytovat v rodinách, města, kde které na vás dýchne starou historií, nádhernými hradbami kolem města, úžasnou katedrálou York Minster a celkově atmosféra uliček v okolí centra se nedá popsat, ta se musí zažít. Vyrazili jsme společně do katedrály, prošli jsme si centrum a naším dalším bodem měl být York wheel - obrovské ruské kolo. Jaké bylo naše překvapení, když nám místní obyvatelé s úsměvem sdělili, že kolo je rozebrané a tudíž hledáme něco, co již druhý rok neexistuje. Naštěstí naše další zastávka v muzeu vlaků a vlakové dopravy byla reálná a všichni jsme je s údivem obhlíželi obrovské stroje, které v době nedávno minulé přepravovaly angličany z různých měst po celém území Velké Británie. Součástí muzea byla i výstava všeho, co se vlaků a jejich výbavy byť jen trochu týká. Měli jsme možnost vidět depo, řídit dopravní situaci na vlakovém nádraží, prohlédnout si nádobí, které používali v jidelním voze při přepravě královské rodiny. Po úžasném světe vláčků jsme měli osobní volno, děti se prošli v centru Yorku a již netrpělivě sledovaly hodiny, protože se blížila doba, kdy jsme se měli sejít u autobusu na našem prvním meeting pointu s našimi dočasnými rodinami. Do toho všeho se nám rozpršelo, takže jsme zakusili opravdovou Anglii se vším všudy. Nakonec jsme všechny děti předaly s mírnými obavami, jak se jim bude líbit, ale přicházející povinné smsky o situaci v domácnosti, nás postupně uklidnily a i my jako pedagogický dozor jsme v klidu dojeli do své rodiny.